Na místě, kde sem se koupal v rozkoši, teď vidim jen nehostinou krajinu.
Dívám se z jinýho úhlu a přede mnou stojí šedý bloky z betonu.
Pořád si pamatuju, jak na nich rostly kytky.
Tohle místo neztratí tvář a mě nezmizí moje zážitky.
Neni to zadarmo, i když tehdy jsem si to tak myslel.
A pak sem začal věřit, že mě snad někdo proklel.
O pár let dál teď stojim na stejnym místě.
Žiju v jiný dimenzi, žiju v paralelnim světě.
Řikám si, že to si snad ze mě nekdo dělá prdel,
Je načase, abych se vzbudil a za sluncem zas vyšel.
Nejvíc síly v sobě najdeš, když si úplně na dně.
Se zavřenejma očima našlapuješ po nataženym laně.
Se zavřenejma očima ve vejšce necejtíš strach.
Poslepu každej krok, i převozník může bejt vrah.
Levá pravá, tma, levá pravá.
Levá pravá, tma, levá pravá.
Poslechni si První den roku nula.
abys věřil že nic neni ztraceny.
Poslechni si Itala Kazatele,
naše účty nikdy nejsou sečtený.
Nenech růst strach ve svý hlavě, sežere tě jak kyselina.
Setřes ho, tvoje srdce, tvý zbraně, tvoje vina.
Vidim mý město novejma očima,
dávám novej význam rčení něco končí a něco začíná.
V Praze najdu konec světa i skrytý údolí Shangri-la.
Jeden tejden má sílu změnit dalších deset let,
když uvědomíš si že každej další okamžik začíná hned teď.
Pár rozhodnutí dokáže vybudovat to, co nestihneš ani do roka,
když najdeš a uvidíš sám v sobě proroka.
Jenže deset tisíc prasklejch žárovek mě na cestě oslepilo,
zdálo se mi, že svítí a vydávaj teplo.
A tak šel jsem se k nim schovat a slyšel jsem zpěv, to jak
syrény mě lákaly, abych pil svou vlastní krev.
Bezcílně sem se toulal mezi stromama města,
úzký uličky a bezesná noc, jo to byla moje cesta.
Na zdech jsem viděl vábivý vize a tak loupal jsem jejich kůru,
jenomže pod ní sem našel jen mrtvou mihotavou můru.
Levá pravá, tma, levá pravá.
Levá pravá, tma, levá pravá.
Poslechni si První den roku nula.
abys věřil že nic neni ztracený.
Poslechni si Itala Kazatele,
naše účty nikdy nejsou sečtený.
Každej krok byl snažší, když překonal sem to, čeho sem se předtim bál.
Bylo to jak odvalit balvan, rozhlídnout se a jít dál.
Nebyl sem první ani poslední, kdo potkal svýho anděla.
V tu chvíli minulost a budoucnost se najednou zas protnula.
Jeho slova jsou moje cesta života.
Věci zas dávaj smysl, už tam neni strach a neni tam samota.
Ukázal mi svůj svět, kde neni ale.
Někdo to vidí a někdo stále slepě tápe.
Čistej, kde jeden na druhýho netahá špínu,
Pozitivní, kde mocná energie ostatních zabrání tvýmu splínu.
Upřímnej, když obavy neurčujou našemu konání směr.
Silnej jak člověk, kterej se nikdy neskrčil a vždycky hrál fér.
Štastnej jak člověk, kterej nakonec obstál před vlastnim soudem.
Čtvero ročních období a každej den bejt bohem.