Bílej potok, konec světa, neskončíme v blázinci, ještě pěkná štreka nás čeká.
Blízko Kéčkemétu jedeme nadoraz, kutafas, lofas a osel velí světu.
Slapy jsou vodky a piva, ležim v pangejtu, rozcestí, les, totální tma a Katka mi volá.
Máchovo jezero, esence mládí, formace světa, nemám slov a přitom nestačí jedna věta.
Rokytnice nad Jizerou, do toho penzionu se ty kluci už nikdy nedostanou.
Paříž, s holkama objevujem svět, tohle je velkej zářez.
Berlín je město co nikdy nespí, velkej squat, do kterýho přijížděj pražský hvězdy.
Starovice, František Trčka je král a víno tradice.
Poustevníci z Balkánu, tak vo tom jsme všichni měli napsat knihu.
Jevíčko jako vejlet do jinýho světa a když neni kde spát, najdem hostel bankomat.
Lázně instantního štěstí jménem Zipo, bezčasí, kde se ti život promítne na plátno.
Ukrajina návrat do mládí, letní vidina.
Japan, česká výprava za novejma výzvama, nová crew stmelená horama.
Je podzim 2015 a všechno pořád před náma.
Je to jeden oheň, jeden oheň, jeden oheň.
Mý lidi mě posílaj dál, s nima cejtim se jak král.
Můžu o nich říct, že jsou to mý kámoši.
Jsou to ty lidi, se kterejma žiju příběhy tisíce a jedný noci na kaši.
Co všechno už jsme za ty léta a zimy společně zažili.
Je to tak dlouho, že už ani nevim, kdy jsme to začali.
Pamatuju si spoustu akcí, který můžu nazvat památný.
A ještě víc jsem jich už zapomněl, i když jsou pro mě posvátný.
Jsou to příběhy bez zápletky, ale hlavně že jsou dobrý.
Nosíme na ně lahve, nemáme vývrtky a zatlačujem korky.
Ne vždycky nám všechno vyjde tak, jak má.
Ale znáš to, hlavně když je pohoda.
Je to jeden oheň, jeden oheň, jeden oheň.
Obklopuju se životama, který znám už věky.
Tenhleten čas ani nejde spočítat na roky.
Lidi, co nevidim tak často, roděj děti a šednou jim vlasy.
Chtěl bych znát jejich příběhy. To jsou ty časy.
Naše město přes víkend nespadne, stojí tu už celý staletí.
Vem telefon, vytoč číslo a uděláme si párty výletní.
V jednotě je síla, v naší crew neni žádná špína.
Jsme jedno společenství, jeden kmen.
Ctíme pravidla, i když se nevidíme každej den.
Stačí vědět, že já na bráchu, brácha na mě.
Můj život se vejde do několika krabic od bot.
Svý bydliště měnim skoro každej rok.
A i když je to klišé, doma jsem všude tam, co mě maj rádi.
Jsem tady pořád s váma.